Název slovenské značky TETRAO znamená v latině "tetřev" – nákupem každého výrobku totiž přispějete k ochraně ohroženého opeřence. Už dříve jsem měl možnost vyzkoušet několik čepelí tohoto výrobce a zajímalo mě, zda se nezapomnělo také na nějaký ten luxusní kousek. A nebyl jsem zklamán, protože zavírací Imleria se právem řadí mezi prémiové modely.
Všechny ostré nástroje TETRAO nesou latinské názvy druhů hub a tentokrát padla volba na hřib hnědý, lidově označovaný též jako podhříbek či poddubák. Zatímco některé modely jsou pojaté jako ryzí pracanti, v případě Imlerie dostanete do ruky skutečně elegantní zavírák. Slováci se totiž spojili s italským rodinným nožířstvím Maserin, které spolupracuje s renomovaným návrhářem Attiliem Morottim (*viz Nezdolný dobrodruh). Slovo dalo slovo a výsledkem je právě Imleria, do níž Morotti vtělil své představy o funkčním a zároveň atraktivním společníkovi moderního muže.
Z prémiových materiálů
Zavírák zaujme už balením – dostanete jej v dárkové krabičce z matně černého kartonu spolu s pouzdrem a dvěma náhradními šroubky. Jsou stejného typu jako ty, které drží střenky na vložkách, a přijdou tedy vhod v případě jejich ztráty nebo poškození. Hned po vyjmutí z obalu si všimnete jednoduchého designu nože bez zbytečných zdobných prvků. Zalíbila se mi zejména lehce prohnutá křivka rukojeti, na kterou čepel po otevření navazuje ve stejném úhlu. Výsledkem jsou nebývale vyrovnané proporce, kompaktní vzezření celého nástroje i příjemný úchop. Ačkoliv může Imleria na někoho působit subtilním dojmem, ve skutečnosti sedne i do mohutnější dlaně – rukojeť má délku 12 cm a ve středu činí její výška asi 2,1 cm.
Přes absenci zdrsněných ploch nekloužou střenky z ruky a k tělu nože fixuje každou z nich trojice zmíněných šroubků, jejichž hlavičky řemeslníci pečlivě zapustili. Jako materiál střenek zvolil Morotti dřevo stabilizovaného dubového nádoru namořeného v designu Blue Burl: atraktivní směsi modrých odstínů s červenými prvky. To je pro lovecký nástroj dost nezvyklá kombinace, nicméně barvy vás díky decentnímu provedení v přírodě určitě nedemaskují.
Štíhlý zavírák dostal do vínku 100 mm čepel s jedovatou špicí, klínovým výbrusem a drobnou fasetkou. Vyrábí se z nerezové oceli W.4116 a za tuto volbu mohu TETRAO jen pochválit. Jedná se totiž o kvalitní německou jemnozrnnou ocel, které nožíři někdy přezdívají "solingenská." Vyznačuje se velkou pevností, dobrou odolností proti opotřebení i odolností vůči korozi. Za své vlastnosti vděčí vysokému podílu chromu (14 až 15 %) a příměsi molybdenu (0,5 až 0,8 %) i vanadu (0,1 až 0,2 %). Ne náhodou jde o materiál častý u lepších kuchyňských nožů nebo lékařských nástrojů.
Hezký i praktický
Drobný choil nenarušuje linie Imlerie, přesto zjednoduší broušení bez rizika poškrábání střenek. Díky saténové povrchové úpravě nevytváří čepel nežádoucí odlesky a vzhledově se hodí k matným střenkám. Na levé straně najdete u jejího kořene logo TETRAO, zprava zůstala bez označení. Ve snaze o zachování čistého vzhledu rezignovali autoři na vizuálně výrazné prvky otevírání čepele: otvor pro palec, flipper nebo kolíček přišroubovaný k jejímu boku byste hledali marně. Přesto se Imleria dá otevřít jednou rukou, a to díky takzvanému front flipperu. Tato páčka je spolu s čepelí vyrobena z jediného kusu a nachází se u kořene hřbetu. Lidé zvyklí na klasické mechanismy si na toto řešení budu chvíli zvykat, ovšem brzo přejde do krve.
Jednoruční otevírání oceníte při čekané na posedu, ale i během rybolovu nebo třeba v kanceláři. Zkrátka pokaždé, když v jedné dlani třímáte podběrák, klíč pro montáž puškohledu či desky s poznámkami. Čepel klade při vyklápění přesně takový odpor, aby se neotevírala samovolně, ale také na ni nemusíte tlačit přehnanou silou. Po opsání celého oblouku zapadne do pracovní polohy s decentním cvaknutím, jehož zvuk je lehce návykový – přistihl jsem se, že si občas se zavíráním a otevíráním Imlerie hraju jen proto, aby jej znovu slyšel. Nechtěnému zavření nože brání klasická pojistka typu linerlock. Působí sice poněkud tenkým dojmem, nicméně funguje spolehlivě a snadno ji nahmátnete i potmě.
Minimalistická hmotnost pouhých 90 g předurčuje Imlerii ke každodennímu nošení v kapse košile či kalhot, batohu nebo brašně na notebook. Pro tento účel bohužel postrádá jakýkoliv prvek k zavěšení na lem kapsy – styl měl přednost před praktičností a zavíráku schází jak obvyklá spona, tak očko k provléknutí paracordu či koženého řemínku. Buď ho tedy budete muset z kapes poněkud obtížně tahat, nebo ho uložíte do zmíněného pouzdra ledvinovitého tvaru. To se designérům povedlo a bílé stehování hezky kontrastuje s umělou černou eko kůží, která zároveň příjemně voní. Osobně si však nejsem jistý, zda zvolený materiál delší dobu vydrží každodenní používání. S intenzivním zacházením by si zřejmě lépe poradila pravá kůže, navíc líbivý "futrálek" nedostal poutko pro uchycení na opasek.
Pro jemnou i hrubou práci
A jak se elegantní dlouhán osvědčil v praxi? Předně musím říct, že je opravdu precizně zpracovaný – dělníci pečlivě slícovali střenky s tělem tak, aby nikde nic netlačilo ani nepřečnívalo, hlavičky šroubů netlačí do dlaně a Imleria se snadno zavírá i otevírá. Někteří uživatelé si stěžují na příliš ostré hrany střenek, které jim vadí při delší a hrubší práci – například přípravě větví na oheň nebo stahování úlovku. Já vyzkoušel slovensko-italský nůž zejména při prvním zmíněném úkolu a otlaky jsem nezaznamenal. Nehledě na to, že takové úkony bych pokud možno svěřil spíše pevnému noži, jenž do lesa nosím jako primární ostrý nástroj, zatímco zavírák sehrává roli zálohy.
Vůči kvalitě továrního broušení nemohu říct ani slovo – mistři z Apeninského poloostrova vytvořili ukázkové ostří a zakalili ocel na tvrdost 57 HRC. Výsledkem je čepel s až překvapivou schopností dlouho držet ostří, kterou zároveň bez větších potíží nabrousíte pomocí kamenů a oleje. Tvar předurčuje čepel kromě krájení i k bodání, přičemž její délka umožňuje majiteli využít Imlerii k mnoha různým úkonům. V kuchyni si německá ocel poradila s uzeninami různé tvrdosti, pečivem i měkkými rajčaty. Dlouhými tahy jsem naporcoval všechny tyto suroviny na tenké plátky, aniž bych se musel příliš soustředit – čepel o tenkém průřezu tomu vyloženě napomáhá. I krátké řezy tvrdšího materiálu zvládla bez ztráty kytičky – z klacků o průměru 2 cm jsem se zavírákem během několika minut vytvořil stanové kolíky nebo rožeň, aniž se na saténovém povrchu objevily výraznější škrábance.
Jako ryba ve vodě se pak "hříbek" cítí při jemné práci, kdy potřebujete vyvíjet tlak jen na špici nebo zhruba poslední čtvrtinu čepele. Myslím tím vyřezávání z měkčího dřeva či škrábání březové kůry na troud pro rozdělání ohně křesadlem. Džentlmeni jistě ocení, že Imlerií snadno a čistě odříznete též konec doutníku.
Závěrečný verdikt
Nůž TETRAO Imleria hodnotím jako funkční i estetický zavírák, který vám může dělat společníka takřka v libovolné situaci – bude se hodit stejně dobře do lovcovy vesty jako do kapsy saka podnikatele. Takovýmto ostrým nástrojům s oblibou říkám "pánské šperky", jež dobře poslouží při práci i jako stylový doplněk. Nůž se překvapivě dobře popasuje s náročnějšími úkoly, nicméně asi jen málokdo s ním bude páčit pařez nebo bourat divočáka – na to je Imleria až příliš designovým kouskem. Doporučil bych ji jako sběratelský předmět do vitríny, záložní nástroj pro nimrody s vytříbeným vkusem nebo líbivý model pro kohokoliv, kdo od nože kromě prosté funkčnosti očekává i potěchu pro oko.
*Info o návrháři Attilem Morottim
Nezdolný dobrodruh
Attilio "Atti" Morotti se narodil roku 1957 v lombardském Bergamu a dnes žije s rodinou v nedaleké vesnici Villa di Serio. V mládí pracoval ve strojírenství, ale vždycky ho to táhlo do přírody a ke sportu – vyzkoušel atletiku, gymnastiku, tenis, sjezdové lyžování, horolezectví nebo běh na lyžích. Jeho skutečnou láskou se stala lukostřelba, které se věnuje od roku 1993 a svého času dokonce konstruoval vlastní dřevěné luky.
Ani taková nálož aktivit Attimu nestačila a vrhl se do cestování na motorkách – v manželčině společnosti projel celou Itálii i většinu Evropy. Ke světu čepelí jej přitáhli přátelé, kteří dobrodruha pozvali na výstavu produktů nožířských mistrů. Morottiho uchvátila jejich řemeslná zručnost a precizní povrchová úprava. Zážitek v něm vyvolal touhu zkusit to také a ihned se pustil do práce. První model dokončil v prosinci 2022 a další rok experimentoval s pevnými čepelemi, aby zjistil, že ho víc lákají zavíráky. Ačkoliv neměl v této oblasti žádné vzdělání ani praxi, tvrdohlavost a odhodlanost přinesly své plody – spolu s konzultacemi se známými nožíři jako Emilio Albericci nebo Claudio Volpato. Vše vyvrcholilo po pouhých pěti letech prestižním titulem "Mistr italského nožířského cechu."
Morottiho práce na novém kousku začíná jednoduchými náčrty tvarů, které stále zpřesňuje a nakonec přenese na pauzovací papír. Z materiálů pro čepele si oblíbil martenzitickou nerezovou ocel RWL 34 a různé druhy damašků, střenky obvykle zhotovuje z perleti, mamutoviny, rohoviny, stabilizovaného dřeva nebo kompozitu.
Autor blogu: Miroslav Mašek
Nůž TETRAO Imleria naleznete zde: Imleria
Množství ostatních nožů TETRAO naleznete zde: Nože TETRAO