Celé dobrodružství začalo nevinným telefonátem od našeho obchodního manažera, ve kterém jsem k mému překvapení dostal pozvání na zahraniční firemní lov, na křepelky do Srbska. Toto pozvání bylo zasláno i ostatním zaměstnancům naší společnosti, jako poděkování za dosavadní práci. Bez váhání jsem pozvání přijal a od té chvíle jsem se neuměl dočkat, kdy půjdu, protože to měla být moje první lov z mimo rodné země, či dokonce Evropské unie. Nejprve jsem několikrát telefonoval s dotazy do spřátelených mysliveckých kanceláří, protože jsem nevěděl, jaké doklady budu potřebovat pro legální přepravu zbraní. Zajímavostí je, že ke vstupu do Srbska stačí občanský průkaz, ale pokud chceme převážet zbraně, potřebujeme cestovní pas.
Nastal den odjezdu. Jelikož mě čekalo přes 700 km, odešel jsem za úsvitu, abych se připojil ke zbytku naší posádky a zažili spolu něco nového. Cestování, na rozdíl od zdání, uběhlo velmi rychle, protože jsme si během cesty hodně povídali o tom, jaké kroky podniknout a co změnit, aby se nám práce ve firmě zkvalitnila a zefektivnila. První dobrodružství jsme zažili na srbsko-maďarských hranicích, kde jsme všichni museli nahlásit dovoz zbraní. S 20 zbraněmi nám to po pár komplikacích trvalo přes 3 hodiny. Největším překvapením pro nás bylo zavření pošty, kde jsme museli zaplatit daň za zbraně. Naštěstí pro nás se ukázalo, že na hranicích je ještě jedno místo, kde lze takový poplatek zaplatit. Po příjezdu na místo nás místní myslivecký spolek pohostil chutnou večeří, po které nám místní myslivci představili plán lov, který se měl konat druhý den, a v krátkosti přiblížil historii svého mysliveckého spolku. Po večeři jsme šli na hotel. Vstávali jsme ve 4:00, protože jsme museli stihnout lov, začínající v 5:00 ráno.
V ten den tak brzké vstávání nebyl problém, protože vzrušení a chuť zažít něco nového každého okamžitě dostaly z postele. Na lovné místo to bylo z hotelu asi 15 minut jízdy. Když jsme dorazili, byli jsme obklopeni obrovskými strniskovými poli - oblíbeným prostředím těchto malých ptáků, křepelek. Samozřejmě, že nás už čekali myslivci z místního mysliveckého spolku se svými psy, speciálně vycvičenými na lov pernaté zvěře. Rychlá kontrola, vysvětlení bezpečnostních pravidel a vyrážíme na lov.
První věc, která byla pro mě nová, byla, že lov se prováděl na "lavici", což je v Polsku nepovolený způsob. Všichni, asi 30 lidí, jsme se seřadili do jedné řady a kráčeli předem, přičemž jsme mohli střílet jen před sebe. Psi perfektně fungovali ve vzdálenosti asi 20 kroků před pochodujícími lovci. Po chvíli bylo možné vidět vzlétnout první křepelky, ale nikdo nestřílel, protože nevěděl, že křepelky jsou tak malé a velmi rychle létají. Když zazněly první výstřely, všichni byli v naději, že se někomu podařilo zasáhnout první křepelku a poohlédli se směrem k střelci. Vzhledem k velikosti a rychlosti létajících křepelek nebylo snadné je zasáhnout, a tak se ukázalo, že první výstřely došly. Po asi desítce minut chůze po strništi začaly padat první křepelky. Všichni se těšili z úspěchů svých kolegů z firmy. Lovné místo bylo tohoto dosud neznámého druhu plné a ran přibývalo.
První den se nám společnými silami a pomocí dobře vycvičených psů podařilo získat jen asi tucet křepelek. Po pár hodinách lovu přišla na řadu snídaně, připravená na velmi kouzelném místě mezi poli, v malém lesíku při ruinách budovy staré školy. Osvěžení jsme se vydali na další lov, tentokrát na holuby. Myslivci, kteří nás usměrňovali, nás zavedli na starou opuštěnou farmu daleko od civilizace, kde jsme po postavení měli možnost lovit značné množství holubů. Každý měl možnost vystřelit alespoň pár ran. Na konci dne plného zážitků jsme šli spolu na večeři do restaurace, kde nás pohostili křepelkami, které jsme ráno ulovili. Večer jsme si všichni zavzpomínali na lov z toho dne, který byl pro většinu z nich zcela novým zážitkem. Každý z nás se shodl, že trefit křepelku byl docela úspěch.
Druhý den lovu vypadal trochu jinak. Na lovu jsme toho rána vstali jen pět, ale nemělo to negativní vliv na úrodu, kterou jsme tehdy měli. Díky menšímu počtu lidí jsme se uměli rychleji zorganizovat a psi pracovali blíže k sobě, čímž byli efektivnější. S menším počtem brokovnic jsme dopoledne zakončili 28 ulovenými křepelkami. Každý z nás pěti měl možnost vystřelit asi tucet ran, přičemž ulovil několik křepelek. Měl jsem štěstí, že jsem jako jediný dokázal ulovit dvě na jeden výstřel. Všichni kolem mi blahopřáli. Pod hlavní jsem měl připevněnou kameru, která zaznamenávala většinu záběrů, ale tento počin nebyl zvěčněn. Alespoň bude v budoucnu na co vzpomínat. Po úspěšném lovu jsme se vrátili do hotelu, kde zbytek našeho týmu konečně vstal z postele a se závistí poslouchali naše příběhy.
Ještě dodám, že předešlý den, kdy jsme byli na večeři, se jednomu kolegovi podařilo ulovit krásného výřadového srnce. Podmínky byly náročné, protože již bylo po říji a žádný ze srnců na vábení nereagoval. Ale zkušenosti zodpovědného průvodce umožnily našemu kolegovi ulovit tohoto krásného srnce. Až druhý den se za přítomnosti nás všech konalo slavnostní pasování, protože to byl jeho první ulovený srnec v životě. Po obřadu jsme se vydali na poslední lov tohoto dobrodružství. Tentokrát jsme se vydali na několikahektarové slunečnicové pole, které bylo doslova obléháno holuby. Rozložili jsme se v řadě po celé šíři pole a aniž bychom kvůli vysokým slunečnicím museli dělat nějaké speciální maskování, jsme se mohli pořádně schovat a čekat na přelétající holuby. Někteří lidé se místo lovu soustředili na focení tohoto zajímavého místa.
Tak skončil náš pobyt v Srbsku. Unavení ale spokojení jsme nasedli do aut a vydali se na zpáteční cestu. Po poučení ze zkušeností při vstupu do země jsme očekávali stejně dlouhý přechod na hranici. Naštěstí pro nás cesta trvala mnohem kratší dobu. Unavený, ale velmi spokojený a obohacený o nové lovecké zážitky jsem se vrátil domů. Na svou první zahraniční lov budu vzpomínat do konce života a chci poděkovat mému šéfovi Igorovi za důvěru a pozvání na společnou lov. Darz Bór!
Autor blogu: kolega Olaf (Polsko)