Myslivost je v současnosti na ústupu. Mnoha mladých lidí tato záliba, povolání či dokonce poslání dnes už prostě neláká. Vždyť dostat omladinu do přírody je stále náročnější. Přestože myslivosti se věnuje stále méně lidí, najdou se mezi námi stále mnozí ti, kteří se nazývají myslivci. Tím skutečným myslivcem v pravém slova smyslu však není jen tak leckdo, kdo má lovecký a zbrojní průkaz.
Ilustračné foto: fotobanka Ekolist.cz
Myslivost v pravém slova smyslu
Současné myslivce dnes můžeme rozdělit do dvou skupin, z nichž jen jedna chápe skutečnou podstatu myslivosti. Praví myslivci se s láskou starají o zvěř a přírodu. V těžkých zimních měsících pomáhají lesním zvířatům přežít, přikrmují je, dohlížejí na ně. V rámci zachování harmonie v přírodě regulují stav lesní zvěře. To znamená, že odstřelem slabších a nemocných jedinců pomáhají zachovat silnou a zdravou populaci zvěře v našich lesích.
Tou druhou skupinou takzvaných myslivců jsou ti, kteří vidí zálibu zejména ve střílení zvěře. Takové příležitostné myslivce většinou zajímá jen trofej, prestiž či odměna v podobě masa. Myslivost by však vůbec nemělo sklouznout jen do tohoto. Správný myslivec totiž ví, že prvořadé je o lesní zvěř se starat, chovat ji a ochraňovat. Důležitou zásadou myslivce je také to, že nikdy nestřílí na zvěř, kterou předtím bezpečně neidentifikoval, případně ji nezná. Volba každého úlovku by měla být zároveň podřízena chovatelským pravidlům.
Úcta k mysliveckým tradicím a zásadám
„Lovu zdar!“ Přesně takovým pozdravem by měla začínat každý správný lov. Střelecké závody se začínají pozdravem „Střelbě zdar!“ A běžně se myslivci mezi sebou zdraví slovy „Myslivosti zdar!“. Dobrý lov se neobejde také bez různých lety zažitých signálů a povelů, které zpravidla ohlašuje vedoucí honitby či trubač.
Známé i méně známé lovecké signály vydal již v roce 1971 shrnuté v jedné knize s názvem Slovenské lovecké signály Ústřední výbor SPZ. Důležitý je také oděv myslivce, který by měl být již tradičně zelený, díky čemuž myslivec dokáže splynout s okolím. Myslivců v uniformě a s kloboukem dnes můžeme vidět většinou jen během slavnostních příležitostí. Běžně se lovecké oblečení přizpůsobuje podmínkám počasí.
Myslivecká symbolika
Myslivci nepřistupují s úctou jen k sobě navzájem, ale i ke zvěři. Tak například postřelenou zvěř myslivec nikdy nesmí nechat napospas osudu, ale vždy ji musí vyhledat a dostřelit. Zvěř totiž nesmí zbytečně trpět. No a po každém společném lovu by měla následovat i malá slavnost se seřazenými a na pravém boku ležícími úlovky. Tímto způsobem myslivci zvěři projevují poctu.
Ulovené zvěře se do úst vkládá olistěná větvička, která symbolizuje poslední stravu, u ptáků poslední zob. Velké zvěři myslivci vkládají větvičku i do rány. Úspěšnému lovci se projevuje pocta předáním tohoto zálomku. Myslivec si následně tuto větvičku namočenou v krvi ulovené zvěře založí na pravou stranu klobouku, kde ji má až do večera. Myslivci by dále neměli zapomínat ani na tradiční Svatohubertské slavnosti. S nimi je neodmyslitelně spjata i děkovná mše svatá k patronovi všech myslivců svatému Hubertovi.
Mít dobrou výbavu a ještě lepší mušku
Každý myslivec by měl mít nepochybně i svou loveckou výbavu. K základní výbavě myslivce patří kromě vhodného oblečení samozřejmě i kvalitní střelná zbraň a střelivo. Chybět by neměly ani puškohledy, dalekohledy, vábničky, prostředky na čištění zbraní a mnoho jiného. A přestože je výbava nesmírně důležitá, bez dobré mušky se z úspěšného lovu žádný myslivec radovat nebude. Nuže, nejlepším receptem na dobrou mušku je zejména trénink, roky praxe a v neposlední řadě trpělivost.
IBO CZ LOVEC
