Norské nože Helle patří k ikonám lovců i milovníků bushcraftu. Už od 30. let se ručně vyrábějí z přírodních materiálů – s důrazem na životnost, brilantní ostrost a líbivý vzhled. Po zkušenostech z rozměrnějšími modely se mi ro ruky dostal i nejmenší pevný nůž z Holmedalu: Helle Mândra.
Po první světové válce vyrazily stovky Norů na zkušenou do USA a nechyběl mezi nimi ani podnikavý Steinar Helle, který se však koncem 20. let vrátil do rodného Holmedalu. Vážil si rozhledu, který v zámoří získal, jenže uprostřed ruchu velkoměst se mu zastesklo po klidu západního Norska. Přivezl si poznání, že člověk s dobrými nápady se uplatní kdekoliv, a skandinávská divočina neměla být výjimkou. Zatímco přemýšlel o obchodních příležitostech, jeho bratr Sigmund trávil čas v otcově kovárně. Brzo si vypěstoval vášeň pro práci s výhní a vydal se seznámit s metalurgickými postupy do železáren.
Rodinný podnik
Životní cesty bratrů se nakonec znovu sešly a z jejich rozprav vzešla myšlenka stvořit ostrý nástroj, který by pomáhal Norům zvládat každodenní situace. Když se Helleovi porozhlédli po nožích holmedalských farmářů, zjistili, že za moc nestojí. A uvědomovali si i symbolický význam čepele: mnoho mužů vlastnilo navíc drobný ozdobný nožík, který o nedělích – zastrčený za opaskem – tvořil módní doplněk při návštěvě kostela. Koupě dvou čepelí byla ovšem finančně náročná, a tak se Helleovi rozhodli vymyslet jediný univerzální nástroj. Měl být dostatečně robustní a odolný, aby zastal práci v lese či na poli, ale zároveň líbivý a umělecky zpracovaný, aby jej Norové mohli nosit při formálních příležitostech.
Z těchto kořenů se v roce 1932 začala formovat značka Helle, která si vytkla za cíl zbořit mýtus, že funkční nůž nemůže být potěchou pro oko. Začátky byly obtížné – už proto, že si Sigmund a Steinar položili laťku vysoko a odmítali polovičatou práci. Na rodinné farmě, kde dílna vyrostla, nebyla zavedena elektřina a bratři museli pro pohon strojů využívat dešťovou vodu. Produkce tak byla závislá na rozmarech počasí a jakmile začalo pršet, Helleovi museli všeho nechat a ihned se postavit k pilám a bruskám.
Zatímco Sigmund dával nástrojům formu a tvar, o dostatek objednávek se staral zcestovalý Steinar. Zprvu se snažil hlavně získat peníze na provoz s co nejmenšími náklady. Do legend vstoupila jeho cesta ze západního pobřeží do Osla, která měřila 565 km a vedla přes nehostinné hory. Steinar ji absolvoval na kole s batohem plným nožů, které v metropoli prodal, a poté šlapal zpět. Ve 40. letech se značce konečně podařilo proniknout na mezinárodní trhy, což se projevilo i na samotných čepelích v podobě anglického nápisu „made in Norway“. Když se Sigmunda ptali, proč nezvolil mateřštinu, odvětil: "Nechceme představovat Holmedal světu, ale svět Holmedalu."
Spolupráce s legendou
Dnes o chod fabriky pečuje už třetí generace a stále se snaží spojovat tradiční řemeslné umění s moderními trendy. Sází na přírodní materiály, jež dělníci ručně obrábějí – s některými inovacemi pro navýšení životnosti. Výsledkem jsou lovecké, outdoorové i další nože, které definovaly nový standard kvality skandinávských čepelí.
Některé modely si holmedalští vymýšlejí sami, na designu jiných se podílejí renomovaní návrháři. Čestné místo mezi nimi zaujímá Mândra – nejmenší pevný model, který u pasu nosí i mnozí zaměstnanci Helle. U zrodu kompaktního nástroje stál kanadský survivalista Les Stroud: instruktor kurzů přežití, průvodce expedic a protagonista televizní série Survivorman v jedné osobě. Pro nožík zvolil příznačný název: Mândra vznikla pro Stroudův pobyt v divočině Jižních Karpat a její jméno znamená v rumunštině "hrdý."
Už samotné balení této limitky na vás udělá dojem. Dodává se totiž v líbivém tubusu z recyklovaného kartonu, v němž naleznete i kožený řemínek pro zavěšení na krk či batoh, látkový hadřík s logem (slouží jako podložka nebo pro sušení čepele), hnědé kožené pouzdro zapínané drukem a brožurku s historií firmy, návodem na údržbu a záručním listem. Vizuální dojem doprovází též příjemná vůně.
Stroud uzpůsobil svůj nůž primárně k dlouhému pobytu v nehostinném prostředí. V takových podmínkách potřebujete šetřit každý gram i centimetr, avšak zároveň vaše vybavení nesmí být subtilní ani křehké. Mândra váží pouhých 70 g (s pouzdrem 104 g), takže je lehčí než leckterý zavírák. Přitom nabízí nejodolnější konstrukci typu full tang, kdy ocel prochází celou délkou nástroje a střenky se ke stopce šroubují z boků. Tím se vymyká většině modelů Helle založených na klasické norské konstrukci stick tang, u které rukojeť sestává z jednoho kusu a ocelový trn má podobu tyčky vlepené do dřeva.
Malý ale robustní
Díky tomuto uspořádání vydrží nožík i náročnější úkony od porcování úlovku po přípravu dřeva, aniž by se čepel mohla vyviklat. Norové jí dali do vínku délku 69 mm a vyrábějí ji z trojvrstvého sendvičového nerezu, který v 60. letech pro značku Helle vyvinuli její vlastní kováři. Tvrdší ocel se umisťuje mezi dvě měkčí vrstvy, takže výsledek kombinuje výhody obou kovů: Pokud v tvrdším jádru vznikne trhlinka daná vyšší křehkostí, měkčí okolí brání jejímu šíření na povrch čepele. U kudly pro dlouhý pobyt mimo civilizaci má tento materiál bohužel i nevýhodu: Hřbet čepele lze jen obtížně použít v roli škrtátka při rozdělávání ohně křesadlem, neboť vnější vrstva je pro tento účel měkká až moc.
Podobně jako většina nožů Helle se i Mândra může pochlubit scandi výbrusem, který se vyznačuje jediným úhlem a čepel tedy nemá fasetu. Norové doporučují užívat k broušení ploché kameny nebo brousek, přičemž velikost zrna je třeba přizpůsobit úrovni opotřebení. Také střenky sestávají z materiálu typického pro skandinávské nože: břízy kadeřavé. Holmedalští si ji oblíbili proto, že její dřevo vytváří neopakovatelné barevné vzory, jež činí každý nůž unikátním. Genetická rozmanitost dřeviny však pro dělníky znamená náročnější práci – s jednotlivými šaržemi dřeva musejí pracovat odlišně. Materiál vonící pryskyřicí se 12 měsíců skladuje v chladírně, kde vysychá. Jakmile dosáhne požadovaně nízké úrovně vlhkosti, nařežou jej Norové na kusy, které čeká další fáze sušení.
Po vytvarování se rukojeti na několik dnů ponoří do lněného oleje a dřevo jím kompletně nasákne. Nakonec se jeho zbytky odstraní v omílacím bubnu a mistr spojí rukojeť s čepelí. Následuje ruční broušení a leštění do finálního tvaru a saténového lesku. Cílem detailního zpracování je umožnit nožům – slovy vnuka zakladatelů Svena-Erika – "důstojně stárnout." I proto jsou zapovězeny syntetické látky pro stabilizaci dřeva: Ke slovu přichází výhradně olej či vosk.
Na dřevo i úlovek
Při seznamování s Mândrou vám nemůže uniknout preciznost ručního zpracování. Střenky jsou ke stopce slícovány s milimetrovou přesností – když po spoji přejedete prstem, přechod mezi materiály ani nepoznáte. Vysoká čepel se může pochlubit zrcadlovým leskem a je ostrá jako břitva. Ani na pouzdru jsem nenalezl vadu – jeho vrstvy v Holmedalu pečlivě slepili a spojení pojistili dvěma řadami stehů. Uvnitř se nachází ochranná vložka proti prořezu, zajišťovací pásek drží čepel v pouzdře pevně a druk s nápisem Helle má líbivou patinu. Úvodní rande tedy vypadalo na lásku na první pohled. Dokázala se však změnit i ve dlouhodobý vztah?
Pomocí oka jsem si Mândru pověsil na opasek – je dostatečně velké, abyste jím prostrčili takřka kterýkoliv typ o šířce do 4,5 cm, byť na horizontální nošení musíte zapomenout. To ale příliš nevadí, protože díky krátké čepeli nůž nepřekáží ani při chůzi do kopce nebo v náročnějším terénu – na rozdíl od většiny mohutnějších modelů, s nimiž se třeba hůře sedá na bobek nebo kleká. Daní za kompaktnost Mândry je délka rukojeti pouhých 80 mm, což poněkud ztěžuje úchop. Promyšlený tvar střenek s lehce prohnutou spodní částí a rozšířeným koncem tento hendikep naštěstí vyvažuje. Bez větší únavy nebo otlaků jsem tak s nožíkem mohl naškrábat hoblinky z borové smolničky na podpal nebo zašpičatit kolíky z klacíků o různém průměru – a to přesto, že jsem pracoval bez rukavic. Ostří se do materiálu zakusuje hladově a po krátkém hledání ideálního rytmu nebyl problém přesně dávkovat sílu – při počáteční hrubé práci jsem sázel spíš na kořen čepele, při jemnějším dokončování na partii u hrotu.
Zamrzelo mě snad jen to, že už první den se na lesklé čepeli objevily nevzhledné škrábance, které se nedaly rozleštit. Jedná se však pouze o estetickou záležitost bez vlivu na funkčnost a Les Stroud koncipoval Mândru hlavně jako pracovní nástroj do nepohody, takže nejde o větší problém. K výhodám hladké čepele naopak řadím fakt, že se i po porcování syrového masa snadno čistí.
Závěrečný verdikt
Norský šikula se dá nosit na opasku také do města, kde spolehlivě nahradí zavírací EDC nůž. Vzhledem k nicotným rozměrům jej totiž zakryjete volnějším tričkem nebo mikinou a nikdo neví, že máte u sebe pevnou čepel. Sám jsem výrobek Helle několikrát použil v kanceláři při otevírání balíků a scandi výbrus neměl problém s třívrstvou lepenkou ani hliníkovým sáčkem. Mândra na mě zapůsobila hlavně spojením kompaktnosti, praktičnosti, atraktivního vzhledu a univerzálnosti. Poradí si s většinou každodenních úkonů při táboření, treku, bushcraftu či lovu – a věřím, že v nouzi byste s ní klidně rozbourali celého kance. A co víc: Díky krátké čepeli ji můžete legálně nosit i v zemích, které rozměrné kudly zapovídají.
Autor blogu: Miroslav Mašek
Nůž Helle Mandra a mnoho jiných modelů naleznete zde: Nože Helle