Lesy Slovenska a lesnické činnosti | FOTOPASTI.cz

Lesy Slovenska a lesnické činnosti

Lesy Slovenska

Lesy v Slovenské republice pokrývají okolo 2 milionů hektarů, což představuje 40 procent z celého území. V porovnání se sousedními státy zvláštností Slovenskych lesů je, že na relativně malé ploše jsou velmi pestré přírodní podmínky a různé typy lesů, od nížinných po vysokohorské lesy, nemluvě o tom že se zde zachovala široká škála původních dřevin či horských společenství. Tyto lesy mají mimořádný význam nejen z produkčního, ale i z veřejně prospěšného hlediska. Jde zejména o pôdoochranú a vodohospodářskou funkci, která je velmi důležitá nejen pro Slovenskou republiku, ale i okolní státy Evropy. Během posledních 40 let vzrostla celková výměra lesů na Slovensku více než o 10 procent. Celkové porostní zásoby dřeva se téměř zdvojnásobily a stále rostou.

Ve Slovenské republice, stejně jako v ostatních evropských zemích, výrazně narostlo poškození lesních porostů. Nejzávažnějším faktorem poškozování Slovensku lesů jsou emise pocházející z místních zdrojů, ale i ze zahraničí, jakož i celkové klimatické změny. Historie dokazuje, že právě lesníci to byli, kteří první uplatňovaly ve své práci hlediska ochrany přírody dávno předtím, než vznikly inštituácie ochrany přírody.

Dřevinné složení lesů

Rozšíření dřevin v lesích poměrně těsně navazuje na makroreliéf území. Nížiny a pahorkatiny jižního a východního Slovenska obsadili listnáče a v horách středního a severního Slovenska převládají smíšené lesy s dominancí jehličnanů. Původní zastoupení dřevin se víceletým hospodařením pochopitelně změnilo. Podstatně narostl podíl smrku a borovice, velmi pokleslo zastoupení jídle, buku ale i dubu. Tendence vývoje posledních desetiletí dobře ilustruje srovnání zastoupení dřevin z roku 1920 se současným. Charakterizuje ho zejména růst smrku a mimořádný úbytek choulostivé jídle, naší donedávna nejproduktivnější dřeviny. Stanovení žádoucího (cílového) zastoupení dřevin lesů Slovenska se věnovala velká pozornost. Koncepce cílového zastoupení dřevin vychází ze základních principů lesního hospodářství. Z principu maximálního, trvalého, bezpečného a hospodárného plnění veřejně a produkčních funkci lesa.

Pěstování lesa

Množství a kvalita produkované dřevní hmoty, jakož i stupeň plnění společensko-prospěšných funkcí, závisí na struktuře lesa. V podstatě od zastoupení dřevin a prostorového rozmístění stromů v porostu. Podle konkrétní představy struktury. Pěstované metody a postupy, jako nástroje vytváření lesa a jeho záměrného usměrňování. Stabilní a funkčně učinný les se dá dosáhnout a trvale udržovat jen pomocí správně odůvodněných a systematicky prováděných pěstovanou zásahů. V lesích Slovenska uplatňované pěstební koncepce se již od konce 19. století mohou zařadit do "přírodě blízkého lesního hospodářství". Přetrvává snaha udržovat přirozený charakter lesa (rôznoveký a smíšený z původních dřevin). Při umělé obnově se ve značné míře využívá setba semene vlastního sběru. Podíl přirozené obnovy v tomto období převyšoval 60% z obnovované plochy.


Zakládání lesa jako nedílná součást pěstitelské činnosti představuje jeden z hlavních článků lesního hospodářství, který rozhoduje o celkové produkci dřeva, ale i o účincích mimoprodukčných funkcí lesa. Na Slovensku se ročně zalesňuje více než 11 tisíc hektarů lesní půdy a dále se počítá se zalesňováním několik tisíc hektarů půd ročně, které jsou pro zemědělské účely nevyužitelné, lze tedy říci, že je to jedna z hlavních úkolů pěstitelské činnosti, která vyžaduje vysoké odborné a organizační schopnosti. S ohledem na zdravotní stav našich lesů, mimořádný význam nabývá ochrana, reprodukce a obhospodařování genofondu lesních dřevin. Produkce lesních porostů budoucnosti, zvyšování kvality a stability lesních ekosystémů závisí na stavu a využívání súčastných genetických zdrojů.

Základním předpokladem pro splnění těchto úkolů je zajištění dostatečného množství osiva, které se sbírá v geneticky cenných porostech (tzv. uznaných porostech a výběrových stromech). Při zalesňování se hlavní pozornost soustřeďuje na zajištění požadovaného zastoupení jednotlivých druhů dřevin v obnovovaných lesních porostech a zvyšování jejich genetické hodnoty.Pestovanie lesa představuje vždy cílevědomé uspořádání lesa jako objektu lesnické činnosti podle společenských potřeb, vlastnických vztahů a hospodářských záměrů. Takto realizovaná pěstovaná činnost obvykle nebo skoro vždy znamená odchýlení lesa od jeho přírodního stavu. Tyto změny by nikdy neměly dojít na hranici, kdy přestávají na úrovni zákonitosti působit vývojem upevněné vztahy mezi dřevinami a vztahy lesa ke okolnímu prostředí. Lesy Slovenska jsou na 70% tvořeno původními živých skladbami, resp. dřevinná založením, kde základní dřevina je autochtonní botanický. V souvislosti s uplatňováním jemnějších forem obhospodařování lesů je v závěru podíl věnovaný výberkovému hospodárnému způsobu a metodám přeměny porostů na výberkové lesy. Zvláštní kapitola je věnována podsadbám zdravotně poškozených porostů, které v současném období představují základní pěstební opatření pro zlepšení jejich zdravotního stavu a vitality. Uplatňování přírodě bližších způsobů hospodaření v lesích si vynucují takové faktory jako jsou klimatické změny a imisní vlivy na naše lesy a životní prostředí.

Hospodářská úprava lesa

Posláním hospodářské úpravy lesů (Hul) je zjišťovat stav lesa, jeho produkční a těžební možnosti, přírodní, společenské, technické, ekologické a ekonomické podmínky hospodaření a určovat cíle hospodaření, sledovat a hodnotit vývoj lesů a plánovat hospodaření v nich tak, aby bylo trvale zajištěno plnění všech funkcí při zachování souladu veřejně zájmů a zájmů vlastníka lesa. Výsledkem činnosti Hul jsou lesní hospodářské plány (LHP) souhrnné lesní hospodářské plány a další díla, které jsou podkladem pro odborné, soustavné a cílevědomé obhospodařování lesů, lesní hospodářství a uplatňování lesnické politiky.

Ochrana lesa

Moderní ochrana lesa označovaná také pojmem integrovaná ochrana lesa chápe les jako ekosystém a škodlivé činitele, jako souboj faktorů narušujících normální vývoj lesa. Proto i opatření, která navrhuje mají charakter komplexních postupů s konečným cílem ochránit les jako biocenózu, ne jako skupinu společně rostoucích stromů.

Lesní ekosystémy jsou významným komponentem přírody na Slovensku. Současně jsou však i velmi křehký a citlivým ekosystémem, vystaveným působení antropogenních a přírodních škodlivých činitelů. Komplexní působení škodlivých činitelů má za následek chřadnutí a často i hromadné hynutí hospodářsky a ekologicky důležitých lesních dřevin jako jsou smrk, borovice, dub, buk, topol a další. Nutnost zlepšit zdravotní stav lesů a zajistit jejich dostatečnou stabilitu a vitalitu klade vysoké nároky na znalosti a praktické zkušenosti lesních hospodářů v oblasti lesa. Lidstvo si stále intenzivněji uvědomuje, že pouze zdravý les dokáže produkovat ekologickou surovinu, kterou je dřevo, produkovat kyslík, zadržovat vláhu, ochlazovat planetu, zabraňovat vzniku větrné a vodní eroze, chránit městské zemi před lavinami či sesuvy. Integrovaná ochrana klade hlavní důraz na prevenci a chápe přímé obranná opatření (supresi) jako nutnost v případě, pokud se nepodaří udržet působení škodlivého činitele pod prahem hospodářské škodlivosti preventivními opatřeními. I když moderní ochrana upřednostňuje, prevenci musí uplatňovat i metody přímé ochrany (supresi) především proti biotickým škůdcům.

Ochrana lesa patřila od prvopočátků lesnictví k stěžejním lesnickým disciplínám. Vyprodukovat dostatečné množství kvalitní dřevní hmoty bylo vždy závislé na intenzitě ochrany lesa proti vlivu různých škodlivých činitelů. Lesní společenství ve středoevropském regionu jsou vystavovány rozsáhlému aspektu škodlivých činitelů, které zásadně ovlivňují jejich zdravotní stav a stabilitu. Slovenský lesy netvoří v tomto směru výjimku. Vážným problémem je trvalý stres lesních společenstev. Tento je vyvoláván především anomáliemi počasí, ale i trvalým působením imisní zátěže s negativním dopadem nejen na dřeviny, ale i na půdu. K tomu se přidává vliv abiotických škodlivých činitelů, zejména mechanicky působících jako je sníh a vítr. Stresem oslabené a abiotickými činiteli destablizované lesní společenstva se stávají ideálním prostředím pro rozvoj houbových onemocnění, pro přemnožení hmyzích škůdců, jakož i místem působení dalších biotických škůdců. Faktory, negativně působící na lesní společenstva, které se označují i pojmem škodlivé činitele se dělí na antropogenní škodlivé činitele a na přírodně škodlivé činitele.

Těžba

Objem těžby dřeva se stanoví s přihlédnutím na těžební vyrovnanost a trvalost produkce lesů, je to dřevo z obnovených az výchovných těžeb. Kácení a odvětvování se provádí motorovými pilami, harwestormi, odvětvování a krácení také procesory. Stromy se odvětví většinou v porostu, dřevo se na odvoz místo přibližuje v kmenových délkách, v sortimentech, nebo jako výřez. Až 93% dřeva se přibližuje traktory, hlavně speciálními lesními přibližovacích traktorů. Lanovkami se přibližuje 3% a koňmi okolo 4% vytěženého dřeva. Z kmenů se sortimenty vyrábějí většinou motorovými pilami na lesních skladech. Sortimenty a kmeny se dopravují na sólo vozech s nosností do 12 tun, nebo na odvozných soupravách s nosností do 27 tun, které jsou vybaveny hydraulickými rukama. Těžební proces je plně mechanizovaný. Používání mechanizace v těžebních činnostech vyžaduje správné zpřístupnění lesů soustavou odvozných a přibližovacích cest a linek. V současnosti je vybudovaných v průměru 10,5 m odvozných cest na 1ha. Hlavní důraz se klade na ekologizaci užívání strojů a technologii a snižování poškozování přírodního prostředí při těžbě, přibližování a dopravě dřeva.

Těžební činnost v lesnictví představuje soubor teoretických principů a praktických opatření, která v rámci souhrnného pojmu "technická výroba dřeva" zabírají široký okruh logistických problémů lesnictví. Patří sem především velmi složitá oblast těžby a dopravy dřeva ze všemi průvodními technologickými segmenty (např. sortimentácia, hlavně sklady, variabilní technologie, ekologické podmínky, environmentální limity, ekonomické faktory ...). Do souhrnu těžebním činnosti se zařazují i relativně samostatné úseky technických řešení v lesnictví, jako jsou otázky zpřístupňování a vytváření dopravní infrastruktury. Lesnická věda i praxe jsou přísnou syntézou biologie a techniky. Narušení vzájemné proporcionality přináší s sebou stagnaci. Jen akceptací přírodních poměrů logickými principy manažování lesů se dosáhne požadovaná harmonie hospodářského, společenského a kulturního využívání lesů. Orografické poměry, geologické podložení, únosnost půdy, klimatické faktory, ale i rurální (venkovský) způsob kulturního vnímání lesů určují základní parametry našeho lesnictví. Přibližně 20-25% zásob dřeva je ve flyšových oblasti, časté jsou živelné pohromy, (kalamity), které narušují hospodaření a strukturu lesů, preferuje se produktivita práce před lesnické kvalitou a odborností, neexistuje vhodná technika pro mladší výchovné těžby, cena lidské práce je malá.

Těžební metody používané v lesním hospodářství jsou momentálně základní tři:

  • metoda surových kmenů
  • sortimentní metodu
  • metodu celých stromů

Tyto metody se dají nejlépe rozeznat podle toho v jakém stavu se soustřeďuje dřevo na odvoz místo. Pokud se na odvoz místo z lokality přibližují syrové kmeny, jde o metodu surových kmenů. Pokud se na web odvoz místo přibližují hotové sortimenty, jde o sortimentní metodu. Pokud se z lokality pařez přibližují na odvoz místo neodvetvené stromy, mluvíme o metodě celých stromů.

Hore