Historie slovenského lesnictví | FOTOPASTI.cz

Historie slovenského lesnictví

S přibývajícími staletími a zvětšujícím se počtem obyvatel lesů natolik ubývalo, až na konec během středověku byly vytištěny do typických lesních stanovišť. Ubývaly takovým rychlým tempem, že jich bylo třeba chránit. Regenerační síla přírody už nestačila. Slováci museli přežít mnoho válek, útrap a politických proměn od 14. do 18. století. Slovensko do 19. století třeba chápat jako samostatný celek, ohraničený svými lesy, horami, vrchy a jižně Dunajem a Tisou, tedy zvláštním zeměpisným útvarům ve svých bývalých hranicích. Lesnictví na Slovensku, které se vyvíjelo vedle hornictví, má bohatou minulost i tradici. Základní formy prvovýroby a tím i začátečnické teoretické lesnické znalosti vznikly na Slovensku (samostatně ohraničeném geografickém celku) v rozsáhlém lesním majetku uherského panovníka 11. století, když se zakořenilo křesťanské učení.


V roce 1350 vyhlásil tehdejší panovník Karel IV (MAIESTANS CAROLINA), že "všechno vykácené se musí opět zalesnit". V roce 1425 vydává Zikmund nařízení o povinnosti starat se o les. Začátek hospodaření v lesích se uvádí rokem 1426, když Zikmund vydal řád na využívání lesů pro hornické účely. Tyto směrnice zavedly pořádek při využívání lesů, formou paseky a ochranu lesů pro zajištění trvalého užitku. Ve vývinu hospodaření v slovenských lesích má revoluční význam Jihočeský lesní řád, 1565 vydán Maxmilián II. V něm jsou zahrnuty všechny lesnické znalosti o těžbě dřeva a jeho plavením. Pro pěstování lesů ponechání žádoucího počtu semenáčků, jakož i drobného podrostu na vytěžené ploše. Těžba dřeva, později lesnictví byly odbory lidské činnosti, které podmieňovali úspěšnost báňského a hutního podnikání. Intenzivně se využívalo dřevo a navíc exploatovali lesy, které se zčásti obnovily výsadbou. Jejich druhové založení, takové, jaké ho vidíme z části do dnes, je na změněném, industrializovaném území většinou nepůvodní. Protože hornictví znamenalo zdroj bohatství, ale i vědy a technického rozvoje, čili pokroku obecně, projevilo se to i na rozvoji a lesnictví a lesnické vědy.Lesní řád panovnice Marie Terezie z roku 1769 podnítil výsadbu lesních dřevin na nevyužitých plochách prostranstvích při vesnických i městských osídlení, dále určoval co se může kdy kácet a v jakém množství. Přikazoval les obnovovat a o mládí se starat. Dále zabezpečoval trvalost produkce v lesním hospodářství a byl podmětem k otevření lesnické výuky na Hornické akademii v Banské Štiavnici v roce 1770. Z významných osobností třeba připomenout Františka Wisner, kterému se v roce 1796 podařilo založit v Liptovském Hrádku lesnickou školu, jako první v tehdejším Uhersku, tedy střední Evropě. V roce 1807 vzniká Lesnický ústav u Banské akademii v Banské Štiavnici, který plnil funkci učiliště pro výchovu lesnických odborníků. Zakladatel tohoto ústavu prof. Dr. Jindřich David Wilkens přednášel většinu přírodovědných i lesních disciplín. Úzce spolupracoval s nejvýznamnější lesnickí osobnostíSlovenska - s vynikajícím lesním hospodářem, banskobystrickým lesmajstrem Josefem Dekretem Matějovie, jehož jméno nese i dnešní lesnická škola v Liptovském Hrádku. Člověk, který dokázal naše lesnictví pozvednout na vysokou evropskou úroveň novými teoretickými znalostmi a hlavně mnoha praktickými metodami. Známé jsou jeho výzkumné i projekční práce v umělé obnově nebo v hospodářské úpravě lesů. První zákonný článek, č.. 31 ošetřující kvazi lesnictví se datuje k roku 1879 a s více změnami fungoval až do roku 1960.Není možné chápat lesy jako izolovaný fenomén, kterého se nic netýká. Právě naopak, lesy tvoří součást hospodářské sféry. Pro tu platí, že jak se les zrcadlí na klidné vodní hladině, tak i politicko-společenské dění se zrcadlí na životě lesa.

Příroda a její ochrana

Lesy jsou pro slovenskou zemi nejvýznamnějším darem, skutečným národním bohatstvím. Proto je pochopitelné, že převážná většina chráněných území, které představují nejzachovalejší a nejcennější přírodní části, reprezentující biologicko-ekologickou mnohotvárnost slovenské přírody se nachází na lesním půdním fondu.

Historie dokazuje, že právě lesníci to byli, kteří první uplatňovaly ve své práci hlediska ochrany přírody dávno předtím, než vznikly instituce ochrany přírody.

Díky stabilitě lesních ekosystémů výrazně zabrzdily denaturační procesy a zachovaly se prostory člověkem málo narušené přírody, kde nacházejí své útočiště mnohé původní druhy fauny a flóry, které jinde v Evropě již vyhynuli. Vztahy mezi člověkem a přírodou procházejí kritickým obdobím. Dlouhodobým působením civilizačních faktorů došlo k narušení rovnováhy přírodních ekosystémů zejména zdravotního stavu lesů, což se projevuje i na územích zvlášť chráněných. Kromě negativního vlivu imisní, abiotickými a biotickými činitelů se na současném stavu lesů podílejí i způsoby obhospodařování, které v 80-tých letech často upřednostňovali krátkodobé ekonomické efekty. Ve snaze snížit náklady spojené s těžbou a dopravní dřeva docházelo k industrializaci výrobního procesu a potlačování principů biologie lesa. To je dnes již změněny av praxi se používá metoda pěstování lesa blízkého přírodě a lesnictví plnícího několik funkce - integrované lesnictví.

Hore