Nůž Jegermester od norské společnosti Helle tak trochu klame tělem. Vzhledem k jeho názvu si totiž hodně lidí myslí, že jde o nástroj vhodný jen pro lovce. Těm poslouží opravdu dobře, avšak jeho služby využijí i další milovníci pobytu v přírodě. Značka Helle patří mezi nimrody a bushcrafťáky ke skutečným legendám a její příběh by vydal na několik knih. Vznikla už ve 30. letech 20. století a robustní nože se ve vesnici Holmedal dodnes vyrábějí výhradně ručně, z přírodních materiálů a s důrazem na životnost, brilantní ostrost i líbivý vzhled. Byl jsem tedy zvědavý, jestli všechny superlativy platí také pro Jegermester.
Robustní i atraktivní
"Lovecký mistr" se v nabídce Helle řadí k mohutnějším kouskům, neboť čepel typu drop point s výrazným bříškem měří úctyhodných 135 mm. Rukojeť má 110 mm, takže celková délka nože činí 245 mm. Díky těmto proporcím padne bushcraftový krasavec nejlépe do rozměrnější dlaně, ale při práci si s ním bez potíží poradíte i v případě, že vás příroda obdařila středně velkou rukou.
Co se týče konstrukce, spadá norská kudla do skupiny zvané stick tang. To znamená, že rukojeť sestává z jednoho kusu a čepel je do ní vsazena pomocí ocelového trnu (tyčky zastrčené a vlepené do dřeva). Takové nástroje reprezentují nejpůvodnější skandinávskou tradici a u Helle tvoří jádro výrobního programu. Ne náhodou je norští nožíři na svém webu řadí do nejprestižnější kategorie Classic, která zahrnuje "vysoce ceněné nástroje pro každodenní dobrodružství." Jsou sice o něco méně odolnější než fulltangové modely, přesto nevím o žádném případu, kdy by se čepel norského stick tang nože při práci vylomila.
Ohledně materiálu rukojeti vsadili Norové na stabilizované dřevo kadeřavé břízy, které vytváří neopakovatelné barevné vzory a každý nůž je de facto unikátem. Genetická rozmanitost líbivé dřeviny však komplikuje výrobu, protože s jednotlivými šaržemi dřeva se musí pracovat odlišně. Materiál vonící pryskyřicí zůstává minimálně rok v chladírně, kde postupně vysychá. Poté jej dělníci nařežou na kusy, které čeká další fáze sušení. Po vytvarování se rukojeti na několik dnů ponoří do lněného oleje, dokud se dřevo "nenacucá." Zbytky kapaliny se odstraní v omílacím bubnu a teprve poté Norové spojí rukojeť s čepelí. Následuje ruční broušení dřeva do finálního tvaru a leštění do saténového lesku. Cílem komplikované procedury je umožnit nožům – slovy jednoho z majitelů značky Svena-Erika – "důstojně stárnout." I proto jsou zapovězeny chemikálie a běžné syntetické látky pro stabilizaci dřeva, ke slovu přichází výhradně olej a vosk.
S vůní dřeva a kůže
Mnoho čepelí Helle sází na třívrstvý sendvič – když v tvrdším jádru vznikne trhlinka daná vyšší křehkostí, měkká vnější část zabrání jejímu šíření na povrch a nedochází ke fragmentaci. Takové řešení má ovšem i své nevýhody: Sendvičová ocel je příliš měkká na to, abyste hřbet čepele použili v roli škrtátka při rozdělávání ohně křesadlem. Proto u některých modelů včetně Jegermesteru preferují Norové švédský nerezový Sandvik 12C27, který je ideální pro čepele s velkým řezným úhlem. K jeho dalším benefitům patří tvrdost, houževnatost a dobrá odolnost vůči korozi, což jej přímo předurčuje pro použití v kombinaci s firesteelem.
Podobně jako většina nožů Helle se i Jegermester může pochlubit precizním scandi výbrusem, vedeným pod jediným úhlem – nemá tedy klasickou fasetu a končí mikropilkou. Norové doporučují používat k broušení ploché kameny nebo brousky, přičemž velikost zrna byste měli přizpůsobit úrovni opotřebení. Na webu www.helle.com najdete návod, jak postupovat, abyste svého ocelového parťáka nepoškodili a vždy mu vrátili původní ostrost. Čepel si však drží ostří hodně dlouho, takže příliš často po kamenech sahat nebudete.
Přes značné rozměry není skandinávská kudla přehnaně těžká a váží stále ještě příjemných 148 g. Od výrobce ji dostanete v typickém "helleovském" balení: dárkovém tubusu z recyklovaného kartonu. Kromě samotného nože se uvnitř nachází kožené pouzdro z černé hověziny, na jehož boku se nachází vyražená hlava rysa, a látkový hadřík s logem, který slouží jako podložka nebo pro osušení čepele. Po rozbalení vás praští do nosu krásná vůně kůže i dřeva a hned se začnete těšit, až Jegermester poprvé vyzkoušíte v přírodě. Futrál je precizně slepený i sešitý, oko pro zavěšení na opasek drží dvojice bytelných nýtů. Dělníci natvarovali pouzdro tak přesně, že z něj ostrý nástroj nevypadne ani při otočení "vzhůru nohama."
Na dřevo i svačinu
Jegermester se stal mým společníkem při několika výletech po moravských lesích spojených s tábořením. Při chůzi jsem si na rozměrné pouzdro na opasku rychle zvykl, nicméně jakmile jsem potřeboval pracovat vkleče, jeho délka už mi poněkud překážela. Totéž platí, když se zhorší počasí a obléknete si mikinu nebo bundu – u upnutějších modelů totiž spodní lem nepříjemně přitáhne pouzdro s nožem ke stehnu. Je to naštěstí jen mírná daň za přítomnost robustního nástroje a v nejhorším případě vám nic nebrání jej přemístit do kapsy batohu.
Poprvé přišel skandinávský nůž ke slovu při rozdělávání ohně – dlouhá a silná čepel přímo vybízí k přípravě chlupatého dřívka či hoblinek na podpal. Trochu jsem se obával, zda bude úchop při delší práci dostatečně stabilní i pohodlný, protože rukojeť norské kudly působí poněkud zavalitým dojmem. Přesto se mi – v rukavici i bez ní – Jegermester držel komfortně a bez sebemenších otlaků.
Díky hedvábně matnému povrchu rukojeti nůž neklouže z dlaně a vybrání pro ukazovák je tak akorát vykrojené, abyste mohli pracovat bezpečně a s jistotou. Kořen hřbetu čepele sice postrádá vroubkování i výraznější rozšíření, ale Norové zkrátka sázejí na přirozenost i jednoduchost – a zjevně vědí proč. Hrany jsou totiž tak precizně sražené, že palec nebolí ani při náročnějším porcování dřeva, a 2,8 mm tloušťka hřbetu poskytuje prstu dostatečnou oporu.
Všechny popsané vlastnosti umožňují vést mohutnou čepel překvapivě přesně, takže jsem s Jegermesterem za několik minut "nastrouhal" pořádnou hromádku patřičně tenkých hoblinek, které šly křesadlem dobře zapálit. Podobně suverénně si norský nástroj počínal při štípání středně velkých třísek pro udržování ohně. Nepochybuji, že by zvládl i kontroverzní batoning – mám však k nožům příliš velkou úctu, než abych do kudly z Holmedalu bušil polenem.
Závěrečný verdikt
Ostří se scandi výbrusem se hladově zakouslo i do kulatin o různém průměru, z nichž vznikly stanové kolíky, zahrocený klacek na opékání buřtů nebo klasická rožeň. Překvapilo mě, s jak tlustou větví si nůž dokáže poradit, aniž by na boku zrcadlově lesklé čepele vznikaly výraznější škrábance. A ty, které se objevily, šly z většiny rozleštit. Hračkou pak pro norskou čepel bylo porcování masa, sýrů, salámu nebo tvrdého i měkčího pečiva – předchozí práce se dřevem ji zjevně takřka neztupila.
Helle Jegermester se v testu projevil jako odolný, univerzální a proporcionálně vyvážený nástroj, který se nebojí žádné outdoorové výzvy. O kvalitě svědčí už fakt, že se bez sebemenší změny designu vyrábí od roku 2001. Mrzí mě snad jen to, že se u Helle neinspirovali třeba příkladem švédské značky Morakniv a nevyrábějí zálesácké nože v setu s křesadlem zavěšeným na pouzdře. To ale Jegermesteru na funkčnosti neubírá – pokud se nezaleknete jeho rozměrů, získáte oddaného a stylového pomocníka pro lov i bushcraft.
Autor blogu: Miroslav Mašek
Tento skvělý nůž a spousta jiných jedinečných modelů Helle naleznete na: Nože Helle