Náročný terén vyžaduje vysokou outdoorovou obuv, jež poskytne nohám oporu a udrží kotník zpevněný za všech okolností. Jenže ruku na srdce, v české přírodě si ve většině případů vystačíte s lehčími a nižšími botami, které bývají flexibilnější a pohodlnější. Přesně podle této filozofie vznikl i model TETRAO Canis.
Určitě to znáte – při přípravě na práci či výlet v terénu automaticky sáhnete po kotníkových trekových botách, které máte s pobytem v lese přirozeně spojené. A až po několika kilometrech si uvědomíte, že se pohybujete spíš po asfaltu a polních či lesních cestách, aniž byste museli překonávat velké balvany, kořeny a prudké svahy. Pokud předem znáte svou trasu a víte, že se budete muset popasovat jen s lehčím terénem, můžete sáhnout právě po nízké obuvi TETRAO Canis. Podle výrobce by měla dobře posloužit v terénu kategorie A neboli Hiking (procházky a turistika) a B čili Lite Trek (kopce typu Vysočina a Beskydy).
V italském stylu
Výrobky TETRAO dostávají latinské názvy inspirované přírodou a ani nové boty nejsou výjimkou. Slovo Canis totiž označuje rod psovitých šelem, do kterého se řadí vlk, šakal, dingo nebo kojot. Volba na toto jména padla zejména v souvislosti s loveckým psem, protože se elegantní boty mohou stát vaším podobně věrným společníkem pro každodenní nošení.
Slovenská značka spolupracuje s renomovanými evropskými výrobci, jejichž odborníci pomáhají TETRAU v každém segmentu vytvořit co nejkvalitnější produkt za rozumnou cenu. U nožů či bot se nejčastěji jedná o italské partnery a tentokrát se jím stala společnost Garsport z lombardského Montella. Působí na trhu už od roku 1972 a specializuje se na vývoj, výrobu a distribuci outdoorové, technické a bezpečnostní obuvi. Boty Canis se inspirovaly jejím modelem Rozes Low a už po vybalení z krabice zaujmou líbivým designem i kontrastem mezi hnědou barvou svršku a černo-oranžovými tkaničkami kulatého průřezu o délce 130 cm. Pokud preferujete plochá šněrovadla, nic není ztraceno – k botám dostanete i náhradní plochý pár stejné barvy.
Atraktivní vzhled by byl myslivci k ničemu, kdyby za ním nestály promyšleně vybrané materiály a poctivé dílenské zpracování. Svršek se dělá z broušené kůže známé také jako semiš či velur. Useň se upravuje broušením na rubové straně, která se u finálního výrobku stává pohledovou. Vyznačuje se charakteristickým vlasem – jemnou "chlupatostí", jež vyžaduje údržbu kartáčováním a impregnací. Semiš se používá zejména na výrobu obuvi, oděvů, peněženek a pracovních rukavic. U "canisek" jej návrháři spojili s podšívkou AirMesh – nylonovou síťovinou, která odvádí vlhkost a přebytečnou teplotu pryč od nohy. Je lehká i odolná a v kombinaci s kůží přispívá k odvětrávání a maximální prodyšnosti. Mezipodešev se vyrábí ze silné plsti neboli textilie sestávající ze vzájemně zaklesnutých vláken. Na ní spočívá anatomicky tvarovatelná a vyjímatelná stélka, která zvyšuje pohodlí, nasakuje případný pot a odvádí jej pomocí drážek.
Na polnačku i do lesa
Zapomenout nesmím na Vibram – italskou značku pryžové směsi na výrobu podešví. Poskytuje komfort i při chůzi v nerovném terénu a kromě vysoké odolnosti vůči otěru vykazuje též nadprůměrnou přilnavost. Boty s vibramovou podrážkou by tak neměly podkluzovat ani v bahně či na vlhkých skalách a kamenech.
Hned na první pohled mě zaujal fakt, že u poměrně úzkých "canisek" se podešev výrazně rozšiřuje do stran. Taková konstrukce bývá příslibem stability i na prudším svahu nebo mokru a u vycházkové obuvi se nevyskytuje často. Také výška podrážky působila až naddimenzovaným dojmem a doufal jsem, že spolu s jejím složením bude přispívat ke tlumení nárazů a redukci únavy. K dalším rysům vibramové podešve patří dezén s hlubokými výstupky skloněnými pod různými úhly s velkými mezerami mezi sebou. Takový vzorek přináší zásadní výhodu: I když projdete bahnem, které mezi jeho prvky ulpí, stačí zadupat a opadá.
Podle výrobce předurčují zvolené materiály a způsob jejich zpracování TETRAO Canis pro celoroční využití: Zatímco na jaře a v létě mají boty poskytovat vysokou prodyšnost, během zimních měsíců zase pocit tepla. Já si nízkou obuv z broušené kůže poprvé nazul v červnu a vyrazil na několik výletů do Dyjsko-svrateckého úvalu. Už během cesty autem na místo určení jsem si ověřil, že se ve slovenských botách bez problémů řídí a výška ani šířka podrážek při ovládání pedálů nepřekáží.
Úvodní část prvního výletu vedla po asfaltce, kterou záhy vystřídala lesní cesta plná jehličí i listí a nakonec přišla na řadu prašná polňačka. Boty Canis jsou v takovém prostředí jako doma, našlapuje se v nich pohodlně a Vibram opravdu dobře tlumí dopady chodidel i na tvrdších površích. Mým cílem byl neobhospodařovaný kus lesa uprostřed polí, k němuž se dalo dostat jen překročením stometrového pásu nahrubo zorané země. Ani tentokrát jsem nezatoužil se přezout do vysokých trekových bot a zakrátko jsem stanul u remízku.
Cestou necestou
Volba tohoto místa nebyla náhodná, protože jsem během jediného pobytu v přírodě mohl vyzkoušet mnoho typů terénu. Při pohybu hustým lesíkem jsem na rovině i v mírném kopci procházel po mechu, hlíně i vrstvách listí, několikrát jsem musel přejít po dlouhých kmenech, přelezl hromadu kamení a prodíral se bodláčím. Obuv ani jedinkrát nepodklouzla a nezačala mě tlačit, po většinu času držela na nohou jako přibitá. Jen při překonávání náročnějších překážek se tkaničky poněkud povolily a abych se vyhnul riziku podvrtnutí, musel jsem je občas dotáhnout. Do těžšího terénu by se tedy zřejmě lépe hodila plochá šněrovadla. Na závěr jsem si v "caniskách" dovolil vylézt i na strmý svah u remízku a pak z něj o pár desítek metrů dále zase sestoupat. Dezén podešví mě ani tentokrát nezradil a ačkoliv bych se při takovém sklonu kopce lépe cítil ve vysoké obuvi, bez větších potíží jsem tento úsek zvládl.
V následujících týdnech jsem slovenskou obuv testoval během mnoha dalších kilometrů strávených obvykle v klasickém lesním podrostu. Na broušené kůži se objevilo jen pár stop opotřebení, které šly snadno vyřešit mosazným kartáčkem (viz Jak na údržbu). Během těchto cest mě zastihly dva extrémní projevy počasí. Prvním se stala úmorná letní vedra a musím říct, že kombinace semiše a podšívky AirMesh dovoluje nohám dýchat i při teplotách nad 30 stupňů. Po vyzutí nebyl vnitřek bot zaplavený potem a ani z něj nevycházel výraznější pach.
V době počínajících záplav mě pak venku zaskočil déšť. Zprvu jen lehce mrholilo a semiš si dokázal s vlhkostí přicházející zvenčí poradit. Ovšem jakmile začalo pršet vydatněji, boty během pár minut promokly skrz naskrz. Jde o daň za výjimečnou prodyšnost a než ve vycházkové obuvi vyrazíte ven, měli byste se ujistit, že nemá přijít silnější přeháňka. Impregnace nanosprejem voděodolnost TETRAO zlepší, ale funkční membránu a nubuk odolnější vůči vodě nahradit nemůže. Vaše nohy se tak ocitnu ve vlhku i v případě, že v "caniskách" projdete loukou plnou vysoké mokré trávy.
Závěrečný verdikt
Obuv TETRAO Canis se skvěle osvědčila i v terénu, který by teoreticky měl být nad její možnosti. Robustní podrážka v kombinaci s promyšleným střihem odvádějí dobrou práci, navíc se v botách cítíte velmi pohodlně. Úroveň prodyšnosti má tento model nejvyšší ze všech bot, v nichž jsem se dosud vydal do lesa. Avšak zatímco ani silnější vítr semišem neprofoukne, už středně vydatný déšť se dovnitř brzo dostane. Pokud tedy hrozí vytrvalejší přeháňky, raději nazujte obuv s membránou.
K výhodám počítám originální vzhled a "neagresivní" design, díky němuž můžete ve vycházkové obuvi TETRAO klidně vyrazit i do města. Jako stvořené jsou slovenské nízké boty také na střelnici, kde vás nebudou nohy bolet (a nezapotí se) ani při delším testování či nastřelování. Celkově hodnotím TETRAO Canis jako vydařený model, který při správné péči a vhodném použití nabídne nebývalou úroveň komfortu.
Jak na údržbu
Kožené boty vám budou dělat společníka řadu let, ovšem jen v případě, že se o ně budete pravidelně starat. Než vyrazíte na cesty, měli byste kůži naimpregnovat. Zapomeňte na vosky a krémy, které se hodí výhradně na nubuk (hladkou useň zpracovanou z lícové strany) a semiš by mohly poškodit – raději zvolte impregnaci ve spreji. Na trhu je jich spousta, já si vybral produkt od stejného výrobce jako u samotné obuvi. Sprej TETRAO na bázi nanočástic vytváří na povrchu neviditelný film, jenž odpuzuje molekuly vody a zároveň chrání materiál vůči blátu, sněhu nebo posypové soli.
Před použitím je třeba nádobku protřepat a pak boty ze vzdálenosti 15–20 cm nastříkat, dokud kůže na pohled nezvlhne. V ideálním případě byste nanoimpregnaci měli nechat vyschnout 12–24 h, v nouzi se můžete obout už za 60 minut. TETRAO se ohledně složení impregnace vyhýbá neodbouratelným látkám a s ekologií to myslí vážně i v detailech – sprej nepohánějí plyny a jeho pumpička funguje mechanicky. Když se po čase rozhodnete nanočástice nanést znovu, dělejte tak jen u dobře proschlé obuvi.
K odstranění nečistot doporučuji použít kartáček – existují typy s přírodními i gumovými štětinami. Speciálně pro práci se semišem se vyrábějí také mosazné kartáče, jež zároveň lehce zdrsní povrch kůže a obnoví její sametový vzhled (pozor, nubuk byste jimi poškrábali). Osvědčila se mi též aktivní čisticí pěna TETRAO, kterou nastříkáte na obuv, po chvíli ji přetřete houbičkou a nakonec vysušíte utěrkou, aniž byste museli semiš vystavovat vodě.
Autor blogu: Miroslav Mašek
Nízkou vycházkovou obuv TETRAO Canis i v dámském provedení naleznete zde: TETRAO Canis