Na výcviku loveckého psa si dejte záležet

Aby naučil majitel svého psa všechny povely, o výcviku by měl být co nejlépe informován. Pro lovecké psy je výcvik ještě specifičtější a náročnější. Pes může absolvovat výcvik základní poslušnosti, ale pokud by se měl stát mysliveckým psem, tak potřebuje zvládnout lovecké zkoušky. Na ty můžete psa cvičit i půl roku. Záleží také na tom, jak je vaše zvíře vyspělé, kolik mu je let a jaký má temperament.

I pes má svůj temperament

Výcvik loveckého psa Ne každý pes má vhodné predispozice stát se mysliveckým psem. Psi se od sebe vzájemně liší svojí individualitou a také podle příslušnosti k určité prošlechtěné skupině. Lovecká kynologie se rozděluje do skupin ohařů, přinašečů, barvířů, honičů a slídičů. Rozdíly najdeme v jejich temperamentu:

 

● sangvinik - je vyvážený, silný, pohyblivý,

● melancholik - slabý, s malou vyvážeností a pohyblivostí,

● flegmatik - méně pohyblivý, vyvážený a silný,

● cholerik - silný, nevyvážený, velmi pohyblivý, těžko ovladatelný.

Jak si myslivci vybírají psy

V myslivosti nejvyšší ocenění dostává pejsek, který je vyrovnaný a klidný. Při hodnocení získá méně bodů pes, který je neklidný a nervózní. Žádný bod nezíská zvíře, které je agresivní, má strach nebo kouše. Poslední jmenované typy jsou do myslivecké sféry nevhodné. Podle temperamentu je vhodným kandidátem pro výcvik sangvinik, dobře se dá pracovat i s flegmatikem. Výcvik cholerického psa je náročný, a pokud jej cvičí nezkušený člověk, může u něho vyvolat agresivitu a kousavost.

 

Musíme ale podotknout, že se hodnotí nejen temperament zvířat, ale i plemena psů nebo skupiny plemen, např. Flegmatismus u rotvajlera bude důvodem k vyřazení. Je tedy důležité, aby majitel psa již při výběru věděl, k jakému účelu si zvíře kupuje. Pokud se má pes stát mysliveckým pomocníkem, je dobré vybrat si psa se silným temperamentem, například sangvinika.

Nejprve výchova, potom povely

Pokud jste se odhodlali cvičit vašeho psa, nejprve byste ho měli vychovávat. To znamená, že pes by měl vědět:

● kam může a kam nemůže jít,

● rozeznat, kterých věcí se nemusí bát,

● co je pochvala,

● co je trest,

● měl by vás respektovat, vážit si vás a vy byste mu měli dávat najevo, že ho máte rádi.

 

Teprve pak můžete pejska učit základní povely jako:

● povel ke mně,

● chůze u nohy,

● poloha sedni, lehni, vstaň,

● odložení na místo,

● odmítání nalezené a nabízené potravy,

● zákaz nežádoucí činnosti.

 

Pokud vás pejsek neposlechne napoprvé, netrestejte ho, protože by se vás mohl začít bát, a to byste určitě nechtěli. Nejprve ho cvičte v klidném prostředí bez ruchů, a když už bude více povelům rozumět, můžete se s ním přesunout do rušnějšího prostředí. Každý povel cvičíme samostatně a za splnění dáváme psovi chutnou odměnu. Stopařské a pachové práce byste ho měli učit už odmalička, nejlépe od 10. týdne.

Podpořte lovecký pud psa „vlečkou“

Máme pro vás i malou radu na závěr. Zkuste na provázek přivázat kus masa a táhněte ho za sebou. Po této tzv. „vlečce“ vám nemohou na zemi zůstávat popadané kousky masa. Po tažení počkejte deset minut a přiveďte nekrmené štěně. Hladový pes by měl ucítit stopu a začít ji sledovat. Pokud se to podaří, dejte psovi povel „Hledej“. Chvalte ho, když se mu daří jít po stopě, a pokud ji ztratí, pomozte mu opět ho na ni navést. Pejsek musí mít čenich během celého stopování u země.