Norské nože Helle patří k ikonám lovců i milovníků bushcraftu. Už od 30. let 20. století se ručně vyrábějí z přírodních materiálů – s důrazem na životnost, brilantní ostrost i líbivý vzhled. A stojí za nimi příběh jako vystřižený z dobrodružného filmu!
Po první světové válce vyrazily stovky Norů do Spojených států, aby načerpaly zkušenosti ve "velkém světě". Nechyběl mezi nimi ani podnikavý Steinar Helle, který se však koncem 20. let vrátil do rodného Holmedalu. Vážil si rozhledu, který získal v zámoří, jenže uprostřed ruchu velkoměst se mu zastesklo po klidu západního Norska. Domů si přivezl poznání, že člověk s dobrými nápady a pozitivní energií může prorazit kdekoliv. A skandinávská divočina neměla být výjimkou.
Těžké začátky
Zatímco Steinar přemýšlel o obchodních příležitostech, jeho bratr Sigmund trávil čas v otcově dílně. Vesničtí kováři se na drsném venkově těšili všeobecné úctě, což platilo také o Berntu Helleovi: "Obouval" koně a spravoval různé nástroje, takže se bez jeho služeb neobešel snad žádný rolník v okolí. Vášeň pro práci s výhní se přenesla též na syna a čerstvě plnoletý Sigmund vyrazil prozkoumat nové metalurgické postupy do moderních železáren.
Osud tomu chtěl, že se odlišné životní cesty obou bratrů nakonec opět spojily. Z jejich rozprav vzešel nápad stvořit ultimátní ostrý nástroj, který by pomáhal Norům zvládat každodenní situace. Když se porozhlédli po vybavení holmedalských farmářů, brzo zjistili, že většina jejich nožů za moc nestojí. A uvědomovali si i symbolický význam čepele: Mnoho mužů vlastnilo navíc drobný ozdobný nožík, který o nedělích – zastrčený za opaskem – tvořil módní doplněk při návštěvě kostela. Koupě dvou nožů však byla finančně náročná, a tak se Helleovi rozhodli vyrobit jediný univerzální nástroj. Měl být dostatečně robustní a odolný, aby zastal těžkou práci v lese či na poli, ale zároveň líbivý a umělecky zpracovaný, aby jej sousedé mohli nosit při formálních příležitostech.
Z těchto kořenů se v roce 1932 začala formovat značka Helle, která měla záhy stanovit nový standard ve výrobě skandinávských čepelí. Za cíl si mimo jiné vytkla zbořit mýtus, že funkční nůž nemůže potěšit oko. Začátky byly nesmírně obtížné – už proto, že si Sigmund a Steinar položili laťku velmi vysoko a odmítali polovičatou práci.
Řemeslná produkce
Na rodinné farmě, kde nožířská dílna vyrostla, nebyla zavedena elektřina a bratři museli pro pohon strojů využívat dešťovou vodu či tající sníh. Na úbočí blízké hory proto vybudovali kamenné koryto, které svádělo vodu přímo do fabriky. Produkce tak byla závislá na rozmarech počasí – jakmile začalo pršet, Helleovi museli všeho nechat a ihned běžet k pilám a bruskám. Za nimi pak stáli i 36 hodin v kuse, jen aby stíhali nasmlouvané zakázky.
Zatímco Sigmund dával nástrojům formu a tvar, zcestovalý Steinar vyřizoval objednávky. Zprvu se snažil hlavně získat peníze na provoz s co nejmenšími náklady. Doslova legendární se třeba stala jeho cesta ze západního pobřeží až do Osla, která měřila 565 km a vedla přes nehostinné hory. Steinar ji absolvoval na kole s batohem plným nožů, které v metropoli prodal, a poté šlapal stejnou trasou zpět. Ve 40. letech se podnikavým Norům podařilo proniknout na mezinárodní trhy, což se okamžitě projevilo i na samotných čepelích, které nově nesly anglický nápis "made in Norway". Když se Sigmunda ptali, proč nezvolil mateřštinu, s úsměvem odpověděl: "Nechceme představovat Holmedal světu, ale svět Holmedalu."
Společnost Helle se dodnes snaží spojovat tradiční řemeslné umění s moderními trendy. I ve 21. století se její nože vyrábějí v původní lokalitě a o chod fabriky pečuje už třetí generace. Vnuk zakladatelů Sven-Erik výmluvně popsal filozofii, kterou s bratrem Janem Steffensem zastávají: "Nikdy jsme neměli pocit, že bychom museli převzít firmu. Učinili jsme tak, protože věříme, že manuální způsob výroby nožů Helle má v dnešním světě pevné místo. Že udržení produkce v rodném kraji má hodnotu, již nelze vyjádřit penězi. Že nástroje by měli vytvářet lidé, kteří milují svou práci a žijí dobré životy obklopeni krásnou přírodou. To vše je podstatou naší práce – aby v Helle vznikaly předměty s funkční i estetickou kvalitou, které dlouho vydrží, a navíc mají duši."
Vůně vosku a oleje
Norské nože se zhotovují z přírodních materiálů, a to formou ručního obrábění. Na rukojetích najdete skandinávské dřeviny v čele s břízou kadeřavou, oblíbený je též dub a buk. Proč právě bříza? Její dřevo vytváří neopakovatelné barevné vzory, takže každý nůž je de facto unikátem. Genetická rozmanitost této dřeviny však komplikuje výrobu – s jednotlivými šaržemi dřeva se totiž pracuje odlišně.
Materiál vonící pryskyřicí zůstává minimálně 12 měsíců v chladírně, kde pomalu vysychá. Poté jej dělníci nařežou na kusy, které čeká další fáze sušení. Po vytvarování se rukojeti na několik dnů ponoří do lněného oleje, dokud se dřevo úplně "nenacucá." Zbytky kapaliny se nakonec odstraní v omílacím bubnu a dělníci pak spojí rukojeť s čepelí. Následuje ruční broušení do finálního tvaru a leštění do saténového lesku. V detailech se popsaný proces u jednotlivých druhů dřev a modelových řad liší, ovšem základ zůstává stejný. Je zajímavé, že u některých ostrých pomocníků projde dřevo (od poražení stromu po finalizaci nástroje) až padesátkou úkonů. Cílem je umožnit nožům – slovy Svena-Erika – "důstojně stárnout." I proto jsou zapovězeny chemikálie a běžné syntetické látky pro stabilizaci dřeva: Ke slovu přichází výhradně olej a vosk.
Od 60. let 20. století používá Helle ocel vyvinutou vlastními kováři. Jde o třívrstvý materiál: Když v tvrdším jádru vznikne trhlinka daná vyšší křehkostí, měkká část zabrání jejímu šíření na povrch čepele, takže nedochází ke fragmentaci. U nožů Helle dnes najdete dvě varianty sendviče: H3LSS s nerezovým jádrem a uhlíkovou ocel H3LCA. Někdy se objevuje také švédský nerezový Sandvik 12C27, který je ideální pro čepele s velkým řezným úhlem. K jeho přínosům patří tvrdost, houževnatost nebo odolnost vůči korozi. Čepel ze sandviku můžete použít i v roli škrtátka při rozdělávání ohně křesadlem – na rozdíl od obou sendvičových ocelí, jejichž vnější vrstvy jsou pro tento účel příliš měkké.
Všechny typy konstrukcí
Produkty Helle prosluly precizním scandi výbrusem vedeným pod jediným úhlem – čepel tedy nemá klasickou fasetu a končí mikropilkou (výjimku představují kudly pro rybáře). Norové doporučují používat k broušení ploché kameny nebo brousky, přičemž velikost zrna je třeba přizpůsobit úrovni opotřebení. Na www.helle.com najdete podrobný návod, jak postupovat, abyste svého ocelového parťáka nepoškodili a vrátili mu původní ostrost. Všechny modely se mohou pochlubit též doživotní zárukou, která se nevztahuje pouze na špatné používání a zanedbanou údržbu. Obzvlášť alergičtí jsou v Holmedalu na pokusy reklamovat nože "dobité" batoningem.
Když se někoho z týmu Helle zeptáte, jaké modely vlastně vyrábějí, dočkáte se odpovědi: "skandinávské nože pro všechny outdoorové aktivity." Podle konstrukce je lze rozdělit do čtyř základních skupin. První nese označení "klasická", tvoří jádro výrobního programu a zahrnuje univerzální modely do přírody typu stick tang (rukojeť sestává z jednoho kusu, ocelový trn má podobu tyčky zastrčené a vlepené do dřeva). Patří sem bezmála 30 modelů v typickém skandinávském stylu. Pro náročnější práci je určena série sedmi odolnějších nožů s konstrukcí full tang (ocel prochází celou délkou nástroje, střenky se ke stopce šroubují z boků) či half tang (stopka končí v polovině rukojeti).
Stejný počet modelů obsahuje rybářská kolekce s dlouhými a tenkými čepelemi. A konečně pověstnou perličku na výrobním dortu představují tři zavíráky. Na první pohled se podobají pevným nožům, mají pojistku back lock a k dostání jsou teprve od roku 2017. Závěrem dodám, že Helle fandí také kreativním lidem, kteří mají rádi norské nože, ale touží po designu dle vlastního vkusu. V nabídce proto nechybějí samostatné díly – více než dvě desítky různě tvarovaných čepelí, mosazná kování, hranoly ze březového dřeva či kožené pochvy. Pro skalní fanoušky jsou určeny dřevěné stojánky, cestovní obaly na několik nožů nebo kožená poutka s logem.
Péče o norské krasavce
Následující zásady údržby nožů pocházejí přímo z oficiálního manuálu společnosti:
Svůj nůž očistěte a osušte po každém použití.
Po krájení masa se doporučuje opláchnout čepel teplou vodou s trochou jemného mycího prostředku.
K osušení čepele používejte měkký hadřík (typicky švédskou utěrku).
Rukojeť pravidelně ošetřujte olejem nebo voskem – ideálně přírodním produktem na jiné než minerální bázi (třeba včelím voskem).
Čepel potírejte tukem nebo olejem – to je obzvlášť důležité u nožů z uhlíkové oceli.
Pouzdro ošetřujte bezbarvou impregnací, aby si uchovalo vláčnost a lesk. Nejlépe se hodí mazací tuk na sedla nebo krém zvaný dubbin (impregnační prostředek s obsahem přírodních vosků, olejů a lojů).
Pokud pouzdro navlhne, pečlivě jej vysušte při pokojové teplotě.
Dřevo ani kůži nesušte v blízkosti otevřeného ohně či topení – jinak popraská.
Ušetřit vzácné stromy
V Helle používají kromě surového dřeva též unikátní materiál zvaný kebony, jenž vzniká úpravou skandinávských jehličnanů. Při kebonizaci se ze dřeva vytlačí pryskyřice, kterou nahradí speciální směs s velkým obsahem organické sloučeniny furfurylalkoholu, extrahované z odpadní biomasy (třeba odzrněných kukuřičných klasů). Dělníci pak materiál vysuší a vytvrdí při teplotě 115 °C.
Tento proces posiluje buněčné stěny asi o 50 % – výsledkem je materiál s podobnými parametry jako u prémiových exotických dřevin v čele s teakem, palisandrem či mahagonem. Vyznačuje se tedy atraktivním tmavým vzhledem (pokud jej neošetřujete olejem, během let zešedne) i vlastnostmi extrémně odolného dřeva ohrožených druhů stromů. Minimální životnost kebony činí 30 let, navíc se může pochlubit zvýšenou odolností vůči hnilobě. Obdobně ekologický přístup zastávají Norové při výrobě rukojetí ze sobích parohů – tento materiál se získává výhradně sběrem shozeného paroží.
Kompaktní šperk
Některé nože vznikají ve spolupráci s renomovanými návrháři. Čestné místo mezi nimi zaujímá Mândra – nejmenší pevný model, který nosí u pasu i mnozí zaměstnanci Helle. Na zrodu kompaktního nástroje se podílel kanadský survivalista Les Stroud a jeho název znamená v rumunštině "hrdý" – Mândra totiž vznikla pro Stroudův pobyt v divočině Jižních Karpat.
Už samotné balení svědčí o pečlivosti Norů. Nůž s 69 mm čepelí z trojvrstvého sendvičového nerezu dostanete v tubusu z recyklovaného kartonu, v němž naleznete i bohaté příslušenství: kožený řemínek pro zavěšení na krk či batoh, látkový hadřík s logem (slouží jako podložka nebo pro sušení čepele), tmavohnědé pouzdro zapínané drukem či brožurku s historií firmy, návodem na údržbu a záručním listem. Vše je precizně zpracované a vizuální dojem doprovází příjemná vůně.
Mândra patří k nožům konstrukce full tang a březové střenky jsou ke stopce slícovány s milimetrovou přesností – když po spoji přejedete prstem, dotykem nepoznáte přechod mezi materiály. Vysoká čepel se chlubí zrcadlovým leskem a je ostrá jako břitva – takřka bez vynaložení síly jsem s ní překrojil třívrstvou lepenku a hliníkový sáček, hravě si poradila i s ostřením větévky do špice. Díky výraznému vykrojení nehrozí, že by ukazovák "přeskočil" na ostří. Porcování tvrdších materiálů bohužel zanechalo na čepeli stopy, které se mi podařilo rozleštit jen zčásti. Daní za kompaktnost je délka rukojeti pouhých 80 mm, což poněkud ztěžuje úchop – přesto si Mândra poradí s většinou každodenních úkonů při táboření, treku, bushcraftu či vaření.
Celou nabídku kvalitních Norských nožů Helle naleznete na: Nože Helle